Co vám říká vaše kočka?

11. prosince 2010 v 17:47 | Anísek |  Články
Zvířata sice nemají dar řeči, přesto se bez problémů mezi sebou domluví. Vnímavý chovatel také časem zjistí, co mu jeho chlupatý mazlíček říká, přestože na něj nemluví. Zvířata se prostě jen projevují trochu jinak a je na nás, jak jim rozumíme a jestli vůbec rozumět chceme.

Rozumím své kočce

Každá kočka má dána některá gesta, pohyby těla a hlasové projevy od přírody. Koťata každá matka učí, ovšem, pokud jsou odkázána koťata již od hodně útlého věku na člověka, nebo jsou vychovávána jiným zvířecím druhem, stejně jsou jim tyto projevy dané.

Spoustu toho může naučit i člověk během společného soužití, ale některé prvky v chování nezměníte. Je proto dobré se s tím seznámit v době, než si zvířecího mazlíčka pořídíte. Potom totiž rychleji pochopíte, co vám váš čtyřnohý přítel říká.

Každé zvíře je tvor myslící a cítící, na což bychom neměli nikdy zapomínat. Má prostě svoje přání, svoje nálady a pocity stejně jako člověk. Jen je vyjadřuje trochu jinak. Kočka se projevuje nejen mňoukáním a vrněním. Spoustu toho můžete poznat z jejích pohybů a držení těla. Pak není těžké pochopit, co vaše kočka cítí. Je-li spokojená, nebo naopak naštvaná, vystresovaná, nebo dokonce nemocná.

Projevy hlasové

Ke každé kočce patří vrnění a mňoukání. Je to asi nejznámější způsob, jakým kočka dává najevo své pocity. Často je však mylně spojujeme s náladou, která může být úplně jiná, než se domníváme.

Vrnění je pro každého člověka projevem kočičí spokojenosti. A často to tak opravdu je. Jenže vrnět může i kočka, která má bolestivé zranění nebo má strach. Jak vlastně vrnění vzniká a kde přesně, se dosud neví. Je stále předmětem zkoumání a dosud se vědci neshodli, zda při něm kočka používá hlasivky nebo něco úplně jiného.

Mňoukání a jeho intenzita může mít také spoustu příčin. Kočka tím může naznačovat, že ji něco bolí nebo trápí. Může se domáhat pozornosti a také může dávat najevo, že by si prostě jen ráda "popovídala". Tady je nutné vypozorovat, jak často vaše kočka mňouká a projevuje-li se tak běžně, nebo jen výjimečně.

Jsou kočky, které prostě mňoukají jen v případě, že chtějí něco důležitého sdělit, třeba to, že je něco bolí, ale také takové, které vám jen chtějí říct, že vás rády vidí. Sdělují novinky, které se udály během vaší nepřítomnosti. Může to být také upozornění na to, že vás chce vaše kočka varovat před blížícím se nebezpečím. 

Prskání nebo vrčení je jasný signál toho, že je kočka nespokojená a připravená k útoku nebo obraně.

Řeč těla

Z postoje, který vaše kočka zaujímá, také hodně poznáte. Spokojená kočka má vztyčené uši, uvolněné vousy a ocas postavený nahoru. Když jsou uši posunuté jakoby dopředu, kočka je něčím zaujatá, je připravená ke hře a přátelsky naladěná. Pokud jsou uši sklopené dolů k hlavě, je kočka připravena k útoku nebo obraně.

Tření těla a hlavičky o vaše nohy nebo části nábytku znamená, že kočka je spokojená, chce vaši pozornost nebo se jí předměty prostě jen zamlouvají. Zanechává tak i pachovou stopu.

Vztyčený ocas vyjadřuje spokojenost, ale také pozdrav. Pokud je ocas jakoby do otazníku, kočku něco zaujalo, je spokojená a připravená si hrát. Ocas spuštěný dolů znamená buď špatnou náladu, nebo hněv. Cukáním ocasu dává kočka najevo varování a je připravena se bránit nebo útočit.

Naježená srst na hřbetě a na ocase znamená strach nebo přípravu k útoku či k obraně.

Důležitá je u kočky i mimika. I z té jasně poznáte, jakou má vaše kočka náladu a jak reaguje na různé podněty.

Rozumíš mi?

Každý vnímavější chovatel velmi brzy pozná, jakou náladu jeho kočka má a co mu chce v danou chvíli vlastně sdělit. Pokud jste se svým mazlíčkem v častém a blízkém kontaktu, porozumíte prakticky všemu.

Zvířata sice mluví odlišně, ale mluví. Je jen nutné se jim věnovat a komunikovat s nimi. Pak totiž najednou zjistíte, že s vaší kočkou mluvíte naprosto bez problémů, i když každý úplně jinak.

Každé zvíře myslí a cítí, proto má i tendenci se nějak vyjadřovat. Naslouchejte svému mazlíčkovi, protože on vám naslouchá jisto jistě. A co víc, zcela určitě vám i rozumí.
Počet komentářů: 1
 

Může kočka cukroví?

11. prosince 2010 v 17:46 | Anísek |  Články
Jelikož je období vánoc a nového roku, nastává pečení nejrůznějšího druhu cukroví. A při tom všichni zjistíme, že pokud nám nikdo z rodiny při této činnosti nepomůže, kočka se stane tím nejlepším a nejvytrvalejším společníkem - mnohdy i nechtěným. Sedí pozorně a hypnotizuje očima naše pohyby, kontroluje, zda nespadly nějaké úlomky, které by stály k ochutnání.
Někteří chovatelé sice říkají, že jejich kočky nemají o cukroví zájem, ale myslím, že naše kočky nejsou výjimka, když mají zájem téměř o vše, co je spojené s jídlem, cukroví nevyjímaje. Kočky si mohou na rozdíl od psů něco málo dopřát z našeho jídelníčku, jsou však pečlivě vybíravé. Není pro ně problém ochutnat z každého kousek. Svědectví o této degustaci potom nalezneme na prostřeném svátečním stole.

U koček, stejně jako u psů, musíme hlídat množství přijaté stravy a snažíme se zamezit přejídání. Snad nejvíce dráždivý pro jejich čichové buňky je máslový krém s pudinkem, který musíme opravdu dobře před kočkou zabezpečit a v případě opuštění kuchyně raději zavřít do skříňky - pokud ovšem nechceme rychle vytvářet krém nový. Kočka se bohužel nezastaví ani před již nazdobeným cukrovím, a tak se může stát, že naše úsilí vyjde naprázdno.

Kočka je při pečení rovněž velmi zvědavá, co se děje na kuchyňské lince. Nedělá jí problém skočit přímo na pomoučený vál a obhlídnout situaci - ovšem k naší velké nelibosti. Potom se nám stane, že kromě jiných přísad v cukroví nalezneme i kousek srsti naší kočky. I když při tomto pomyšlení nás mrazí v zádech, přiznejme si všichni, že i u naší kočky to je možné. Raději o tom však veřejně nemluvíme.

Co se týče cukroví na stromečku, čokoládových figurek, můžeme si být snad všichni jisti, že o tuto ochutnávku nemá kočka zájem. Cukroví může být ohroženo, pokud si je kočka vybere jako předmět svých her, figurky ze stromku strhne a hraje si s nimi v pokoji. Problém nastává ve chvíli, pokud se objektem jejích her stane celý vánoční stromek. Ten potom může skončit i s kočkou na zemi.

Někdy nás až zaráží chutě koček. Chutná jim nejen maso, sladké, ale mohou to být i ořechy a některé ovoce, které zdobí sváteční stůl. A protože kočka ráda ochutnává - a v době svátků je příležitostí dost, hrozí při této změně stravovacích návyků zažívací problémy. O tom potom svědčí náš krásný, nedávno vyčištěný - ale nyní pozvracený koberec, neboť kočka se brání přeplnění žaludku zvracením - což může potvrdit téměř každý chovatel. Také průjem není nic neobvyklého.

I když se mnohdy všichni snažíme naše kočky "vychovávat", jistě je v případě slavnostně připraveného stolu máme neustále na očích. Taktéž při přípravě nebo zdobení cukroví. Mnohdy "slabé povahy" - a zvláště, když naše domácnost obsahuje více jak jednu kočku, tuto psychickou zátěž nevydrží - a raději zvolí tu jednodušší variantu - nákup cukroví v cukrárně. Ale vůbec nejlepší - i pro samotnou kočku - je umístit ji mimo prostory kuchyně a jídelny a tím ji nevystavovat nebezpečí zažívacích problémů a nás potom trávení svátečního času při úklidu, v horším případě u veterinárního lékaře.
Přidat komentář

Perská kočka

22. listopadu 2010 v 22:49 | AnÍsEk |  Perská kočka
Perská kočka

Historie perské kočky

Perská kočka se pravděpodobně vyvinula z pouštních a stepních koček žijících na Středním Východě. První doložená perská kočka byla dovezena Pietrem de la Vallem z Persie (z území dnešního Íránu) do Itálie jižv roce 1620. Téměř současně dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac další kočky z Turecka do Francie (byly ale podobné více tureckým angorám než perským kočkám). Tyto kočky se začaly křížit, až vzniklo nám známé plemeno
perská kočka. Koncem 19. století se díky snaze Harrisona Weira vytvořil první plemenný standard. Všechny organizace plemeno perská kočkauznaly na počátku 20. století.

Povaha a charakter perské kočky

Perská kočka patří k nejklidnějším a k nejméně aktivním kočičím plemenům. Raději vše pozorně sleduje, než aby se sama něčeho účastnila. Nejčastěji ji najdete spokojeně odpočívat na pohovce. Perské kočky nejsou nijak hlučné ani závislé na člověku. Neznamená to však, že by svému pánovi nebyly plně oddány. Rády se mazlí a jsou přítulné. Nevadí jim samota a mohou být bez problémů ponechány doma samy. Jsou trpělivé a dobře se snáší s dětmi i jinými zvířaty.

Popis a vzhled

U perské kočky se klade důraz na dětský vzhled. Díky krátkému, širokému nosu má plochý obličej. Plné líce dodávají hlavě zaoblené vzezření. Oči jsou velké, kulaté a mají oranžovou nebo měděnou barvu. Ušní boltce jsou drobné a zakulacené a jsou neseny nízko na hlavě. Krk má být krátký a statný. Tělo bývá poměrně velké, ale zavalité. Díky krátkým a robustním nohám vypadá nemotorně a velké kulaté tlapky tento dojem jen umocňují. Ocas je krátký a pokrytý hustou, dlouhou srstí.Perská kočka váží 3,5 až 7 kg.

Standard plemene perská kočka

Srst perské kočky je dlouhá, hedvábná s bohatou podsadou. Krásná srst je důležitá především na ocase, plecích a hrudi.
Perská kočka může být jednobarevná nebo želvovinová v černé, bílé, modré, červené, krémové, čokoládové a lilové barvě. Modrá barva je jedno z nejpůvodnějších zbarvení a je stále velmi rozšířená, protože se dá snadno vyšlechtit. Dále se může vyskytovatperská kočka s kouřovou, stínovanou, závojovou a žíhanou kresbou v různých barvách. Perská kočka
také může být dvoubarevná. V 50. letech 20. století se začala křížit perská a siamská kočka a vznikla tak perská kočka s odznaky. Odznaky mohou být jednotné, želvovinové nebo žíhané v modré, čokoládové, krémové, lila, červené, černohnědé a modrokrémové barvě.

Základní péče o perskou kočku

Perská kočka je hlavně náročná na péči o srst.Naprosto nezbytné je každodenní pročesávání srsti, aby se předešlo plstnatění. Pokud péči zanedbáte a najdete zplstnatělé místo, nesnažte se ho rozčesat a raději ho opatrně vystřihněte nůžkami. Pro péči o srst je potřeba hřeben s jemnými a hřeben s širokými zuby, zubní kartáček na srst v obličeji a drátěný kartáč na náprsenku. Je dobré kožich perské kočky čas od času posypat pudrem. Srst se potom méně zacuchává. Perská kočkaje šlechtěna už po staletí a to jí přináší různá dědičná onemocnění (například potíže s ledvinami). Krátký čenich jí zase způsobuje dýchací problémy.

Orientační cena: 2.000,- Kč až 10.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

Birma

21. listopadu 2010 v 11:34 | Anísek |  Birma
Birma

Historie plemene Birma

Legenda o vzniku plemene
V dávných letech tibetští mniši vybudovali chrám zasvěcený jejich bohyni Tsun Kyan-Kse. Kromě mnichů v něm žily i sněhově bílé kočky. Mniši věřili, že duše jejich mrtvých bratrů se převtělují právě do těchto čistých zvířat. Mezi mnichy žil i moudrý a zbožný láma Mun-Ha. Nebylo možné ho vidět bez doprovodu jeho oblíbeného kocoura s jantarovýma očima jménem Sihn. Jedné temné noci byl chrám přepaden a starý láma při modlitbách zabit. Jako vždy mu po boku stál věrný Sihn. Po smrti pána se však změnil. Barva na nohách, ocase a obličeji ztmavla a oči se zabarvily do modra. Jen tlapky, které se dotýkaly lámova těla, zůstaly bílé. Stejnou změnou prošly i ostatní kočky v chrámu, a tak vzniklo plemeno birma.

Ve skutečnosti bylo plemeno birma vyšlechtěno ve Francii počátkem 20. let zkřížením dvoubarevné dlouhosrsté a siamské kočky.

Povaha

Birma se velmi dobře snáší s dětmi. Je trpělivá a na dětskou nešikovnost nereaguje agresivně. Je od přírody inteligentní a vynalézavá. S oblibou napodobuje svého pána a naučí se tak třeba otevírat dveře. Tyto kočky nepotřebují nákladné hračky nebo prolézačky. Dokážou se vydovádět i s kuličkou papíru nebo se střapečkem na provázku. Jsou citlivé a umí skvěle vycítit náladu svých blízkých. Jsou pevně vázané na člověka a špatně snáší samotu. Toho, kdo se jim často věnuje, zahrnou pozorností a láskou. Jsou přizpůsobivé a rády vyhoví všem lidským přáním.

Vzhled birmy

Birma patří k polodlouhosrstým, středně velkým plemenům. Její kožich je na dotek hedvábný, ale ne tak hustý jako u perské kočky. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,5 až 4,5 kg. Dospělý kocour může vážit až 5 kg. Plné dospělosti birma dosahuje asi ve 4 letech. Birma má ocas, nohy, uši a obličejovou masku zbarvené tmavě. Mladé kočky ještě nemají masku úplnou. Tlapky jsou až ke kotníkům bílé, masku od uší odděluje světlý proužek. Zbytek těla je zlatavý. Límec je v létě téměř neviditelný a u mladých koček nedostatečně vyvinutý.

Standard plemene Birma

Hlava je masivní, srdcovitého tvaru. Měla by být zaoblená s plnými tvářemi. Brada bývá zaoblená a výrazná. Čelo je mírně klenuté. Oči jsou oválné, skoro kulaté a směrem k nosu zešikmené. Jejich barva musí být modrá. Odstín by měl odpovídat barvě srsti - čím světlejší srst, tím světlejší oči. Uši jsou středně velké a postavené daleko od sebe. Tělo je dlouhé s pevnou kostrou. Nohy jsou krátké, silné a zakončené kulatými tlapkami. Ocas by měl být pokrytý dlouhými chlupy.

Birma se vyskytuje s jednotnými, žíhanými nebo želvovinovými odznaky (černohnědá, čokoládová, modrá, lila, červená a krémová barva).

Péče

Birma má o něco méně hustou srst než perská kočka, takže nemá takový sklon ke knocení. I přes to je však důležité ji pravidelně pročesávat. Většinou stačí asi dvakrát týdně. Jen při přechodu na letní srst nebo před výstavou je potřeba věnovat srsti větší pozornost. U většiny plemen s úzkou genetickou základnou se objevují dědičné vady. Birma však naštěstí trpívá jen kožními nemocemi nebo nervovými poruchami.

Orientační cena: 6.000,- Kč až 10.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

BRITSKÁ KOČKA

21. listopadu 2010 v 11:31 | Anísek |  Britská kočka
Britská kočka

Britská krátkosrstá kočka

Původ a historie plemene

Britské krátkosrsté kočky byly vyšlechtěny v 19. století ze selských, pouličních a domácích koček. V této době byly více oblíbené dlouhosrsté kočky než ty krátkosrsté. Až roku 1901 byl založen klub krátkosrstých koček. Tato britská kočka se vyskytovala v mnoha barevných provedeních, a tak byl tomuto plemeni sestaven standard. Občas se při křížení používaly perské kočky, proto se i nyní může britské krátkosrsté kočce narodit dlouhosrstý jedinec. V 50. letech 20. století plemeno téměř vyhynulo. Nadšení chovatelé však pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství chov opět obnovili. V 70. letech se tyto kočky dostaly do USA a britská modrá si zde získala mnoho obdivovatelů.

Charakter

Britská krátkosrstá kočka je vlídné, chytré a snášenlivé plemeno. Není nijak vtíravá, a tak si raději počká, až se s ní bude chtít pán pomazlit sám. Ale není nijak nespolečenské plemeno, mazlí se ráda a má ráda společnost. Ale tyto kočky mají rády také svůj klid, a proto mohou být klidně celý den zalezlé v nějakém příhodném úkrytu a bude jim stačit to, že jste doma. Nejsou tím typem koček, co potřebují být neustále středem pozornosti. Jsou přátelské a tolerantní. Vychází dobře s dětmi. Nesmí jim však být ubližováno. Byť jsou klidné, umí se i pěkně rozdovádět. Zajímavostí je, že se nebojí vody.

Popis britské krátkosrsté kočky

Britská kočka dosahuje váhy 4 až 8 kg. Hlava je kulatá s plnými lícemi. Oči jsou velké, kulaté a většinou mají měděnou nebo zlatou barvu. Uši mají být středně velké se zaoblenými špičkami. Tělo je spíše zavalitého a silného rázu. Plece mají být dostatečně široké a hruď hluboká. Končetiny jsou krátké. Kompaktní tlapky jsou silné a zakulacené. Krátký a silný ocas má tupou špičku. Srst britské kočky je hustá, na omak drsná a nepřiléhá. Zbarvení je různorodé. Černá, čokoládová, červená, modrá, lila, krémová, želvovinová, čokoládově, modře, lila želvovinová, bílá nebo želvovinová zabarvení. Dále se objevují všechny barvy jako kouřové nebo se závojem. Dalším zbarvením jsou žíhané (mramorované nebo tečkované), stříbřitě žíhaná nebo s odznaky.

Péče

Srst britské kočky stačí jednou týdně vykartáčovat. V období línání je dobré odstraňovat odumřelou srst častěji. Drápy se zkracovat nemusí, pokud ovšem nevyčnívají i při zatažení. Přerostlým drápkům můžete předejít zakoupením škrabadel.

Zajímavost

Zajímavostí o tohoto plemeno je to, že většina britských krátkosrstých má krevní skupinu B.

Orientační cena: 5.000,- Kč až 12.500,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)

Přidat komentář

Ruská modrá

21. listopadu 2010 v 11:29 | Anísek |  Ruská modrá
Ruská modrá

Původ a historie plemene

Ruská modrá prý pochází z okolí přístavu Archangelsk. Je to oblast vzdálená od severního polárního kruhu 200 km, což vysvětluje velmi hustý kožich této kočky. Ze země svého původu se ruská modrá dostala v 19. století společně s námořníky, ti ji v této době dovezli do Velké Británie. Roku 1880 v Anglii byla ruská modrá poprvé vystavována a hodnocena s ostatními modrými krátkosrstými kočkami. V této době byla tato kočka nazývána nejrůznějšími jmény - například archangelská, španělská modrá nebo maltézská modrá. Cílený chov započal v Británii, kdy přivezli dvě koťata jménem Yuly a Bayarda z Archangelska roku 1900. Roku 1939 se stala ruská modrá oficiálním samostatným plemenem. V USA se ruská modrá objevila taktéž v roce 1900, ale až ve 40. letech se chovatelé začali o toto plemeno zajímat. Na Novém Zélandu a v Austrálii byly vyšlechtěny ruské bílé a ruské černé. Uznány jsou pouze v Británii. Standart v USA se odlišuje od standardu Anglie.


Charakter plemene

Ruská modrá kočka je klidné a společenské plemeno. Je snadno ovladatelná a neprojevuje se nijak hlasitě. Jsou neuvěřitelně oddané a vázané na své páníčky. Jsou to sice klidné kočky, ale rády si hrají. Ruská modrá není moc aktivní kočka, nejraději lenoší a polehává někde v teploučku. Do rodiny s malými dětmi se příliš nehodí, tyto kočky mají rády klid a ticho. Vůči návštěvám mohou být apatické a někam si zalezou a o návštěvu se nezajímají. Na agresivitu a vystrkování drápků je příliš pohodlná, možná až líná. Se psy nebo jinými kočkami se snáší dobře. Ruská modrá kočka má velmi jemný a melodický hlas, ale moc často jej nepoužívá. Tato kočka je také výborný lovec.


Popis ruské modré

Ruská modrá dosahuje váhy 3 až 5,5 kg. Hlava je klínovitého tvaru a je delší od očí k uším. Velké oči mají mandlový tvar a jsou posazené daleko od sebe. Barvy jsou smaragdově zelené. Koťata se mohou narodit se žlutou barvou očí, která se věkem změní na požadovanou zelenou. Vysoko posazené uši mají být velké a vnitřní strana by neměla být osrstěna. Od široké základny se zužují do špičky. Tělo ruské modré je pružné, protáhlé a dobře osvalené. Působí však jemně a elegantně. Nohy jsou dlouhé a štíhlé. Ocas je také dlouhý a zužuje se do zaoblené špičky. Srst je dvojitá, krátká, hustá, jemná a musí odstávat od těla. Díky stříbrnému tickingu je srst sametově lesklá. Zbarvení je modré (nebo černé a bílé). 

Péče o ruskou modrou kočku

Srst ruské modré se snadno udržuje a nevyžaduje žádné speciální úkony. Mnozí chovatelé tvrdí, že čím míň se kočka kartáčuje, tím má lesklejší srst. Díky místu jejich původu jsou rády v teple. Ve vrhu bývají nejčastěji čtyři koťata. Ruská modrá je výborná matka. Není příliš aktivní plemeno, proto je nutné kontrolovat délku drápků a občas je zastřihnout.


Orientační cena: 7.000,- Kč až 20.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

Sibiřská kočka

21. listopadu 2010 v 11:26 | Anísek |  Sibiřská kočka
mikeš kockoblog.cz
Sibiřská kočka

Historie a původ sibiřské kočky

Sibiřská kočka patří mezi přírodní plemena, tj. nebyla záměrně vyšlechtěna, takže první písemné záznamy pochází až z roku 1896, kdy odborník na kočky Bungarz zaznamenal existenci dlouhosrstých koček na západní Sibiři.

Pravděpodobně se však sibiřská kočka zrodila už okolo 16. století, kdy Rusové začali osidlovat Sibiř a přirozeně brali své kočky s sebou. Ty se postupem času přizpůsobily drsným podmínkám Sibiře, takže jim začala narůstat dlouhá, hustá srst a stali se z nich vynikající lovci. Standard plemene sibiřská kočka vznikl až v 80. letech 20. století.

Povaha a charakter

Sibiřská kočka je velmi přítulná a přátelská, občas se však staví nedůvěřivě k neznámým lidem. Svou rodinu ale bezpodmínečně miluje. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná. Na druhou stranu má ráda lidskou společnost. Je také hravá
a snášenlivá, takže pro ni není problém přítomnost jiného zvířete v domácnosti.

Vzhled

Sibiřské kočky se řadí k větším plemenům, její hmotnost se pohybuje mezi 4 až 9 kilogramy. Vyznačují se robustní stavbou těla.

Sibiřská kočka patří mezi polo-dlouhosrsté kočky. Srst měla za úkol je chránit před mrazem a tím pádem je tvořena silnou vrstvou pesíků (hrubé, rovné, dlouhé chlupy), které odpuzují vodu, a bohatou, mastnou a nepřiléhavou podsadou, která funguje jako tepelná izolace. U sibiřské kočky jsou velké rozdíly mezi letní a zimní srstí. Zimní srst je výrazně bohatší na náprsence, límci a nohách. Je také o něco delší než letní.

Standard plemene sibiřská kočka

Sibiřskou kočku přijaly organizace FIFé a TICA.

Hlava sibiřské kočky by měla být široká a mohutná s nízko posazenými lícemi. Oči jsou velké, oválné a mírně našikmo. Uši jsou posazené zeširoka se zaoblenými špičkami a trochu se natáčí do stran.

Tělo by mělo být svalnaté se silnými kostmi. Krk je krátký a silný. Tělo jako celek vytváří obdélníkový tvar. Ocas je poměrně dlouhý (dosahuje až k lopatkám) a silný s hustou srstí. Nohy jsou středně dlouhé a mohutné, aby dotvářely obdélníkový dojem.

Sibiřská kočka může být zbarvena jakkoliv s výjimkou barvy cinnamon (skořicová), fawn (světle žlutohnědá), čokoládová a lila. Převládají především žíhané sibiřské kočky, protože je dříve tato barva nejlépe skryla před nepřáteli.

Základní péče

Sibiřská kočka nepotřebuje žádnou náročnou péči o srst. Má samočisticí schopnost, takže by se vůbec neměla koupat, aby se její srst nepoškodila. Stačí je česat asi jednou týdně. Výhodou silné vrstvy pesíků je, že srst neplstnatí.

Srsti sibiřské kočky prospívá vyvážená strava s přídavkem mořských řas. Čas od času je možné do stravy přidat biotin (člen skupiny B-vitaminů na syntézu mastných kyselin). Tyto kočky je možné chovat i v panelovém domě, ale kvůli pěkné srsti by teplota neměla být příliš vysoká.

Poznámky

Tato kočka by měla podstoupit první krytí v období mezi 14 a 18 měsíci. Sibiřská kočka dospívá asi ve třech letech.


Orientační cena: 3.500,- Kč až 8.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

Sphynx

21. listopadu 2010 v 11:23 | Anísek |  Sphynx
Sphynx

Původ a historie

Pravděpodobný původ plemene sphynx spadá někam do dob Aztéků, kdy podobné holé plemeno bylo považováno za dar od boha a bylo velmi ceněno. Moderní historie plemene začíná v kanadském Ontariu, kde se v roce 1966 narodilo první holé kotě - černý kocourek Prune. Dnešní sphynxové jsou potomci několika šlechtitelských linií z Kanady a USA. Jeden čas byl čistokrevný chov vážně ohrožen z důvodu nedostatku "nové krve", proto bylo přistoupeno k přikřižování s Americkou a Evropskou krátkosrstou a domácí kočkou. Dnes je to stále poměrně vzácné plemeno, nicméně jeho obliba zasáhla již téměř celý svět a například v ruském Rostově na Donu vznikla jakási odnož, tzv. Donský sfinx.

Povaha a charakter

Sphynx má poněkud odlišnou povahu od klasických osrstěných koček. Především jsou sphynxové daleko mazlivější a závislejší na pánovi. Vyžadují jeho neustálou blízkost, máte je věčně na klíně, u nohou i v posteli. Jsou velmi inteligentní, hraví po celý život, přátelští a pohodoví. Jsou také hodně "upovídaní", jako malé žvatlavé děcko. S ostatními zvířaty se snáší dobře, jsou velmi zvědaví a rádi se předvádí. Tato jejich vlastnost se dá dobře využít na výstavách. Nesnášejí samotu, a pokud jsou jí často vystaveni, jsou stresovaní a můžou i onemocnět.

Popis a vzhled plemene sphynx

Nejvýraznějším rysem sphynxů je absence srsti. Lépe řečeno absence dlouhé srsti, protože jejich tělo je pokryto kratičkými jemnými chloupky. Čím kratší a jemnější, tím je jedinec kvalitnější. Kůži mají vrásčitou a na omak připomínající semiš, nebo broskev. Tělo mají středně velké s dobrým osvalením a na to jak jsou velcí, jsou poměrně těžcí. Sphynx má klínovitou hlavu s výraznými lícními kostmi, krátkým nosem, klenutým čelem, velkýma ušima a hluboce posazenýma očima ve tvaru citronu. Nohy má sphynx dlouhé a tenké, stejně jako ocas. Barva kůže může být libovolná a oči s ní musí korespondovat.

Základní péče

Sphynx, přestože je holý, není o nic víc náchylnější k nemocem, než jeho chlupatí příbuzní. V důsledku nesprávné plemenitby a přílišného upevňování typu přikřižováním, však může dojít k celkovému oslabení chovu. Jeho imunitu může oslabit i stres ze samoty. Sphynx by se měl jednou za dva týdny vykoupat, aby se odstranil maz. Zvláštní pozornost je třeba věnovat uším, kde se maz tvoří intenzívněji. V létě je třeba dbát na mazání kůže krémy s ochrannými faktory, stejně jako u člověka.

Orientační cena: 10.000,- Kč až 30.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

Zápis affs

21. listopadu 2010 v 0:01 | Anísek |  moje kočičí kecy
Chceš být mé aff??
tak se zapiš!

.přezdívka
.blog

upozornění spřáteluju jen s blogy který má jenom o zvířat!
Přidat komentář

Norská lesní kočka

20. listopadu 2010 v 23:55 | Anísek |  Norská lesní kočka
Norská lesní kočka

Historie plemene Norská lesní kočka

Tato kočka patří k velmi starým plemenům. Existují dvě verze vzniku. První hovoří o tom, že se norské lesní kočky vyvinuly z angorských koček, které se do Skandinávie dostaly v 16. století. Druhá verze tvrdí, že byly do Norska dovezeny už okolo roku 1000. Jejich vlastí je údajně oblast Malé Asie, protože jejich zabarvení je neobvyklé pro evropské kočky, ale na druhou stranu velmi podobné s tureckými kočkami. Organizací FIFé byla norská kočka uznána roku 1912. V 70. a 80. letech se rozšířila do celého světa.

Charakter

Norská lesní kočka se chová velmi vřele ke své rodině, ale k cizím lidem bývá poněkud chladná. Má klidnou, trpělivou a vyrovnanou povahu. Málokdy je plachá a samotářská. Je hodně samostatná a nezávislá. Po předcích zdědila odvahu a neohroženost. Také si bez problémů zvyká na nové situace. Vyžaduje svůj osobní prostor a jistou dávku svobody. Úporně si chrání svoje teritorium a i po skoro tisíci letech je stále skvělou lovkyní. Kočky, které mají přístup k vodě, prý pořád ještě dovedou rybařit.

Vzhled norské kočky

Norské kočky se musely přizpůsobit drsným skandinávským podmínkám. Byly nuceny lovit a lézt po stromech, díky čemuž jim dodnes zůstaly silné drápy. Srst má dobře vyvinutou podsadu, které je měla za úkol chránit před silnými mrazy. Svrchní srst je polodlouhá, hustá a nesmáčivá. Díky tomu je schopná vydržet teploty v rozmezí +30°C až -40°C. I přes svoji statnou postavu a velitelské vzezření stále působí elegantně. Svým vzhledem připomíná rysa. Tyto velké kočky váží 3 až 9 kg.

Standard plemene norská lesní kočka

Norská lesní kočka musí mít dobře stavěnou kostru se silným osvalením. Standard vyžaduje robustní a velké tělo s dlouhýma zadníma nohama. Tlapky jsou široké a kulaté. Hlava tvoří trojúhelník s ostrými rysy, díky čemuž kočka působí ostražitým dojmem. Oči mají být velké, kulaté a posazené mírně šikmo. Uši jsou zašpičatělé se štětičkami. Ocas je stejně dlouhý jako tělo a nápadně huňatý. Na hrudi jí bohatá srst tvoří límec a dlouhé chlupy na zadní straně zadních končetin vytváří kalhotky. Límec a kalhotky se nevyskytují v letních obdobích. Na tvářích jí narůstají licousy. Jednobarevná srst je povolena pouze v přírodních barvách (krémová, červená, želvovinová, černá, modrá a modřeželvovinová). Jsou možné tři kresby: tygrování, mramorování a tečkování. Nepřipouští se skořicové, plavé, čokoládové a lilové zbarvení a barvy s odznaky. Jako vada se bere příliš jemná stavba těla, malé uši nebo krátký ocas, suchá a zplstnatělá srst.

Základní péče

Pro norskou lesní kočku je hlavně důležitý výběh a možnost vybít si energii. Nejvhodnější je, když má možnost se proběhnout po zahradě, ale také se může vyřádit na různých prolézačkách.

Péči o srst je nutné věnovat pozornost hlavně v době línání. Po zbytek roku se musí aspoň jednou nebo dvakrát týdně vykartáčovat. Na límci a ocasu by se mělo postupovat zvlášť opatrně, aby se nepoškodila dlouhá srst. Před výstavou se nesmí koupat, protože by její srst ztratila svou nesmáčivost.


Orientační cena: 8.000,- Kč až 15.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
Přidat komentář

Kam dál